Člověk by řekl, že je to musí být v přímém rozporu s původním cílem nediskriminovat. Jde přece o princip. Diskriminace na základě rasy, náboženského přesvědčení, politického přesvědčení, pohlaví, věku apod. je přece nepřípustná. Kdyby něco podobného, jako samostatné vagony pro určitou skupinu lidí, oznámil soukromý dopravce, strhne se lavina kritiky všech možných lidskoprávních organizací a média nenechají na takovém dopravci nic suchou. Jenže v případě Českých drah jde vlastně o rozhodnutí nikoli soukromé, ale rozhodnutí státu skrze jeho vlastní podnik.
Kde jsou všechny ty gender aktivity, které bojují za rovnost mužů a žen? Jak je možné, že nepořádají na nástupištích demonstrace proti vagonům jen pro ženy? Ženy se prý podle zjištění Českých drah necítí ve vlacích dobře. Bojí se o svoji bezpečnost, a tak mnohdy volí raději cestu autobusem či autem. A co jiné skupiny lidí? Jak k tomu přijdou ve veřejné hromadné dopravě ti, co se bojí jezdit společně s cikány, nebo cikáni, kteří se bojí jezdit společně s někým, kdo má holou hlavu, nebo střízliví, kteří mají obavy z opilých, nebo třeba lidé, kteří mají obavy z muslimů. Ti všichni se přece mohou bát o svou bezpečnost. Zavedou pro ně České dráhy samostatné vagony?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: František Matějka