V naší sněmovně se už dvacet let stávají z politiků, majících původně většinou holý zadek, milionáři. Pokud jde o nějaký dotovaný „podnikatelský inkubátor“, který má těm, kteří se zapojí, přinést následně osobní profit, pak sněmovna patří pravděpodobně k nejúspěšnějším, co do počtu následně spokojených absolventů.

Součástí života poslance je loajalita k vedení strany, kterou si lídři udržují legální korupcí. Důvodem je totální absence idejí, kdy se z voleb stal jen souboj o moc nad přerozdělováním veřejných peněz. Kdyby šel Bárta stejnou cestou, před soud by se nedostal. Legální korupce je založena na jmenování poslanců do různých výborů, jejichž počet a náplň bychom za těch dvacet let jen těžko spočítali a pochopili jejich oprávněnost. Skrze účast v uměle vytvořených výborech se podívají do světa a na výplatní pásce jim přibude nemalý obnos měsíčně. Komu to nestačí a je nutné buď ocenit loajalitu dosavadní, případně začíná zlobit a mohl by být problémem při hlasování, dostává jmenování do různých správních či dozorčích rad ve státních podnicích. Je to nepostižitelné a oproti Bártovi podlejší, protože ten ke koupi loajality užil peníze vlastní, zatímco lídři jiných parlamentních politických stran k tomu používají peníze daňových poplatníků.