Do toho, jak, kdy a čím budu chránit život, zdraví nebo majetek minimálně moje nebo mé rodiny, mi nikdo nikdy kecat nebude. Ani stát ne.

Po střelbě v americkém městě Newtown se znovu vyrojili pachatelé dobra a žhavě diskutují nad tím, že nebýt zbraní mezi občany, nebyly by masakry se zbraní v ruce. Víte co? Neřeším, jestli nějaké takové masakry jsou. Před mnoha lety jsem si dlouhé hodiny povídal s psychologem, který dělá vstupní testy policistů, sloužících v elitních jednotkách. Dodnes mám v uších jeho hodnocení: „Ti kluci jsou vlastně stejní psychopati, jako pachatelé těch nejhorších trestných činů, proti kterým zasahují. Nikdo normální by toho nikdy nešel. Je mezi nimi jediný rozdíl. Ti kluci mají placku a zákon na své straně.“ Úplně stejné je to v armádě a ve válečných konfliktech a není nejmenší důvod si myslet, že mezi občany mimo tyto složky to bude jinak. Všude se vždycky nějaký magor najde. Masakry byly, jsou a bezpochyby budou, co lidi budou žít na této planetě. Někdy mezi občany, jindy dokonce s posvěcením vlád.