Systematicky se pod mými články objevují lidé, kteří mají snahu mi vysvětlit, že pro společnost je dobré to či o no. Nezbylo mi tedy nic jiného, než se s dávkou touhy po sebereflexi podívat do minulosti. Kdo o té společnosti, v jejíž prospěch bychom prý měli pracovat a žít, mluvil nejvíce? Třeba prohlédnu a pochopím...

„Náš pracující lid si zvolil své zástupce, ústavně byly jmenovány vlády. Zcela oprávněný je tedy požadavek, aby vlády vládly tak, aby naše socialistická společnost vzkvétala, kráčela vpřed rovnoměrně, aby se rozvíjely sociálně ekonomické podmínky, aby rostla životní úroveň.“ (Poslanec Jaroslav Šafařík, ČNR, 11. dubna 1988)

„Tvořivá iniciativní práce občanů v socialistické společnosti vychází z poznání, že rozvoj a zájmy každého jejího příslušníka jsou v základním souladu s rozvojem a zájmy celé společnosti; práce je proto prací ve prospěch celku i ve prospěch pracovníka samého. Spojování zájmů jednotlivých pracujících a jejich pracovních kolektivů se zájmy rozvoje celé společnosti se uskutečňuje zejména odměňováním za práci podle jejího množství, jakosti a společenského významu a uspokojováním některých potřeb občanů společností bezplatně.“ (zákon č. 109/1964 Sb. Hospodářský zákoník)