Dnes jsem si v nadpisu článku blogera Zdeňka Steinbauera přečetl, že na sociální stát mají lidé právo. Ta myšlenka mě zaujala, a jelikož jsem zastáncem principu vyváženosti práv a povinností, které považuji vzájemně za nedělitelné strany jedné mince, přečetl jsem i článek samotný, abych se o povinnostech, které dávají člověku právo na sociální stát, něco dozvěděl. Nenašel jsem nic. Ani slovo o povinnostech těch, co prý mají právo.

V sociálním státě jsou na jedné straně kanibalové a na straně druhé jimi skrze psané zákony chované oběti. Rozmáhá se jako princip vynuceného spolužití ve společnosti po celé Evropě, a protože z něj není úniku, je nezbytně nutné o něj s kanibaly každý den bojovat. Sociální stát je kanibalů plný. Ne, nejde o nemocné, postižené, nebo důchodce. Jde o lidi zdravé, v produktivním věku a v plné síle. Jde o lidi, kteří nesnesou, že má někdo víc, než oni. Jde o lidi, kteří za úspěchem vidí zloděje a za větším majetkem mafiána. Jde o lidi, kteří buzerují svými razítky, vydírají skrze odbory, a společně perzekuují své oběti skrze státní systém, který si vytvořili, protože je jich zkrátka ve společnosti víc. Žijí z úspěchů jiných, žijí z jejich peněz, z práce, myšlenek, nových nápadů, rizika z úvěrů a financování.