Myslím si, že na tuto nadsázku mám nárok, neboť hospodářská situace našeho státu si srovnání s tragédii na Titanicu zaslouží. Na jeho palubě bylo asi 2 200 lidí, z nichž ji něco kolem 1500 nepřežilo. Při nástupu do záchranných člunů dostaly přednost ženy a děti. Tedy nejslabší část přítomných na palubě. I když se české hospodářství se všemi sociálními následky potápí, tak se na úkor důchodců, nemocných, dětí sociálně slabých rodičů, školáků, studentů a nezaměstnaných derou přednostně do ekonomických záchranných člunů církve, neboť se gentlemanským námořním pravidlem neřídí.

Výmluvy jejich zástupců, jmenovitě kardinála Duky či prezidenta České Křesťanské akademie mons. Prof. PhDr. Tomáše Halíka Th.D. pokládám za podlé. Jejich podlost spočívá ve slibu (kolik podobných už občané, aniž by byly splněny dostali), že získaný majetek použijí na pomoc potřebným. K argumentaci na stejně sobeckém (na svatého Dyndy) základu se ani při pohledu do očí smrti nesnížil nikdo z milionářů plujících na Titanicu. Většina z nich zahynula, aniž by si přednostní vstup do záchranných člunů usurpovala tvrzením, že když přežijí, tak své miliony budou věnovat na podporu rodin těch, kteří jí nepřežijí.