Tázající se student nepochybně věděl, že tehdejší režim nezpoplatňoval vzdělání. Klidně se prezidenta mohl například zeptat, kolik se tehdy platilo za nové byty. Byty - které se za minulého režimu stavěly z veřejných prostředků, stejně jako se z nich hradilo vzdělání - nevzpomínám náhodně. Za ně však museli občané po sametové revoluci zaplatit. V některých případech našim privatizátorům (tunelářům) set sakramentsky draho. Nikdy jsem od V. Klause neslyšel, že je nefér, aby za ně lidé platili ještě jednou. Stejně tak z jeho úst nezaznělo, že by všichni, kteří za minulého režimu zdarma vystudovali vysokou školu, měli za tento, jak dnes tvrdí, soukromý statek, také zaplatit. Takto spravedlivě porevoluční Klaus nikdy neuvažoval. Možná proto, že se mu za sebe a Lívii platit nechtělo. Zdarma naopak v kuponové privatizaci rozdával 30% akcií tehdejšímu vedení podniků vložených do kuponové privatizace. Zkrátka a dobře.

V otázce upřímného studenta, na rozdíl od Klause, vidím snahu zjistit, jakou mírou spravedlnosti je sociální intelekt prezidenta Klause obdařen. Z mého pohledu to není žádná sláva. Dlouhodobě ho vnímám jako mimořádně arogantního sobce. Mlčel, když se veřejné statky rozkrádaly. Mlčí, když se rozkrádají dál a právě díky této šibalské činnosti chybí ve státní kase peníze, což je důvod k ideologickým prasárnám, za které považuji i jeho touhu o zpoplatnění vysokoškolského studia, neboť je to jen snaha o pootevření dveří, za kterými se skrývá zpoplatnění veškerého vzdělání. Důkazem je rozšiřování a zvyšování regulačních poplatků. O to víc vykřikuje svoji sobeckou teorii o soukromém statku, za který považuje i péči o zdraví. O to své a svých blízkých však nechává díky zákonem daných privilegiím nadstandardně pečovat. Bez dlouhého čekání v bolestech, bez rizika, že by o něm rozhodoval nějaký medicínský kandrdas. Stejně tak se nechá za peníze daňových poplatníků hostit a šatit. Zřejmě proto, neboť sebe a své blízké považuje, narozdíl od vysokoškolského studia, za veřejný statek, o který musí daňoví poplatníci v zájmu reprezentace země mimořádně pečovat. Jeho IQ nevnímá, že politik, a v jeho případě i ekonom, by měl především reprezentovat ekonomický stav země. Oblek, auto a luxusní sídla jsou jen pozlátka, která si dopřává nejeden panovník zbídačelé země.