V minulosti jsem několikrát veřejně, ale i pana primátora osobně, upozorňoval na skutečnost, že  v našem městě existují dvě skupiny řidičů. Jedni musí dodržovat dopravní zákony a druzí nemusí. Těch co nemusí je samozřejmě menšina a rozhodně není od věci jí nazývat menšinou privilegovanou. Například  v roce 2008 jsem napsal článek, ve kterém se ptám, jestli by se naše město, díky tomuto do očí bijícímu nešvaru, nemělo jmenovat Dařílkov nad Labem. Svoji smutnou úlohu ve hře na pány a kmány, která svoji arogantností oživuje vzpomínky na předlistopadové mávání stranickými knížkami, které nahradily vyjímky z dopravních předpisů s razítkem od Dařílka, sehrává i Městská police. Vrabci na střeše si štěbetají, že se řídí jakýmsi seznamem SPZetek, které se doručuje nevidět. Na vlastní oči jsem viděl a na vlastní uši jsem slyšel odmítnou vystrašeného strážníka Městské policie provést zásah u vozidla, které, jak se později ukázalo, patřilo, tehdy ještě přítelkyni, dnes manželce  primátora Gandaloviče. I se samotným panem Dařílkem jsem mluvil. Jeho arogantní vysvětlení, že vozidla autoškoly  jezdí před magistrát, neboť jeho zkušební komisaři nebudou nikam chodit pěšky, a to i přesto, že  vozidla autoškoly nejsou zásobování ani dopravní obsluhou, včetně dalších ukázek "Dařílkovského" dvojího metru( například pro vozidla České pošty, kterým zákonodárci odmítli vydat statut vozidel, která mají z dopravních předpisů vyjímku),  byť posvěceného kulatým razítkem, mi dovolují držet se přesvědčení, že jen sofistikované zahlazení stop může být příčinou, že PČR nenajde relevantní důkazy. Podle mne je ve stolech řadových úředníku najde a právě proto bych si přál, aby na provinění úředníků pohlížela i z úhlu možného ovlivňování(strach o práci) ze strany jejich nadřízených, byť je bude složité dokázat, neboť naši mocní se od "sametu" naučili z moudrosti  pořekadla K.H. Borovského - Nechoď, Vašku (úředníku) s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák(úředník) si za něj nohu zláme, získávat  osvobozují maximum.