K tomuto kroku je však podle mého soudu nutné přijmout zásadní politické rozhodnutí, jestli je pro budoucnost EU větší hodnotou z veřejných peněz zachraňovat minoritní neodpovědný privátní bankovní sektor, který veřejnému dobru za čas poděkuje recidivou a nebo neodpovědné vedení bank a jiných finančních institucí, včetně akcionářů, popohnat k osobní odpovědnosti a nad jejich ústavy bez náhrady převzít státní (evropskou) zprávu a vedení postavit do sociální situace jejich obětí? Polopaticky řečeno.

Bude EU donekonečna chránit privátní obchodníky s deštěm a věřitele co v praktickém slova smyslu půjčují i nezaměstnaným, a nebo veřejné peníze místo zachraňování neviditelné ruky trhu nasměruje k poškozené a vše platící většině, aby zabránila sociálnímu napětí, když se ruku v ruce s ním šíří hrozba válečné infekce? Peníze přeci nemizí, "pouze" se přesouvají z jedné kapsy do druhé. Jen nepoučený hlupák a nebo zvrhlík toužící po válečném dodrodužství si musí přát, aby na úkor menšiny zůstala drtivá většina kapes prázdná. Jsem bohužel pesimista, neboť menšina, ne zdraví selský rozum, ovládá politiky, ekonomické celebrity a novináře. A to nejdůležitější nakonec. Jsem přesvědčený, že svým názorem chráním poctivě úspěšnou menšinu před většinou, která nabude dojmu, že už nemá oč přijít.