- Patřím mezi atlantisty, jak je definoval Petr Drulák, i když se ve mně nalezne mnoho z kontinentalisty. Severoatlantická aliance je pro mě primární zárukou bezpečnosti České republiky a pevný vztah s USA tuto záruku plně podporuje. Nepohrdám ani Evropskou unií a myslím, že má v bezpečnosti co nabídnout.

- Rusko je pro mě systémovým ohrožením minimálně od Gruzie v roce 2008. Beru jako fakt, že se pro imperiální politiku a ohrožování zemí ve svém okolí, především tradičně vnímaném jako „vlastním/zájmovém“ a nárazníkovém, kam patří i ČR, rozhodlo jeho vedení samo. Mohlo se vydat jinou cestou, prokazatelně bylo mnoho příležitostí a omluvy, že jeho politika je důsledkem kroků Západu, jsou kecy. To se týká Gruzie a týká se to i Ukrajiny. Rusko je agresorem a je jedno, jestli to činí jeho lidé s vlajkou na rameni, či bez. Podstatné je, kdo je vysílá, platí a s jakým cílem.

- Mrzí mě, že linka ČR-USA-NATO nebyla již před lety podpořena fyzicky, konkrétně rozmístěním radarové, či jiné základny na území ČR.

Nepřekvapí tedy, že jsem jednoznačně pro viditelnou přítomnost spojeneckých sil na našem území a současný přejezd americké kolony, který je součástí toho všeho. Jen houšť. Velká cvičení u nás i v zahraničí jsou tím správným směrem, i když je jasné, že se nemohou rovnat těm ruským. Cesta pěti set amerických vojáků vracejících se ze cvičení na základnu do Německa, i po českém území, je zajisté viditelným připomenutím toho, že patříme do určitého spojenectví. Ostatně podobně jako jím mohou být tisíce zahraničních vojáků, kteří každoročně přijíždějí do Česka cvičit, třeba 400 Belgičanů loni na podzim. Ti projeli vcelku nepovšimnuti. Škoda.

Zajímavým momentem na průjezdu amerických sil přes české území je primárně mediální a sekundárně politická (reagující) hysterie a patos, které není možné vidět v žádné jiné zemi, kterou tento konvoj (ostatně jako mnoho dalších) projížděl. Dle mého názoru jde o důsledek obavy o narušení sebeobrazu „dobrého spojence“, který byl nahlodáván po vstupu do aliance hned první „ostrou“ akcí pro nové členy, jíž bylo Kosovo, až po úvahy o rozmístění amerického radaru, politické polarizace a prohry zastánců posílení transatlantické a spojenecké linky obecně.