Poprvé v novodobé historii světového hospodářství neplatil za úvěr dlužník, nýbrž věřitel. Jako první zavedla záporné úrokové sazby švédská centrální banka v červnu 2009, následovaná centrálními bankami v Dánsku (2012), Švýcarsku (2014) a Japonsku (2016). Evropská centrální banka snížila svoji základní úrokovou sazbu na nulu v červenci 2012, v červnu 2014 pak zavedla zápornou úrokovou (tzv. depozitní) sazbu, která po trojnásobném snížení platí již 47 měsíců (viz obrázek 1). Dvacet tři ekonomik se zápornými úrokovými sazbami přitom tvoří 30 % celosvětového hospodářského produktu.

Obrázek 1 Vývoj depozitní sazby Evropské centrální banky

Na záporné úrokové sazby vyhlašované centrálními bankami investoři reagovali zvýšením poptávky po dluhopisech. Během léta 2016 se poprvé v historii obchodovaly za záporný úrok nejen krátkodobé, ale dokonce i desetileté německé státní dluhopisy, které investoři považovali v prostředí nízkých úrokových sazeb za nejbezpečnější investici.[1] Mimořádný stav sice trval jen do října téhož roku, kdy úrokové sazby desetiletých dluhopisů začaly opět růst (obrázek 2), ještě na konci roku 2018 však byly celosvětově obchodovány za záporný výnos dluhopisy v objemu 7 900 miliard dolarů (necelá desetina světového HDP).

Obrázek 2 Výnos německých desetiletých státních dluhopisů