Příští týden má tento Slavkovský trojúhelník posloužit jako prostor pro prosazování zájmů nového francouzského prezidenta Macrona ve střední Evropě. Je to symbolické. Představitel země, která v bitvě u Slavkova zvítězila, přijíždí na pozvání rakouského kancléře do Salcburku diktovat své podmínky někdejším poraženým.

Francie patří spolu s Řeckem, Itálii a Španělskem k zemím s největší mírou nezaměstnanosti v rámci Evropské unie. Mezi mladými ve věku 15–24 let je ve Francii nezaměstnaný dokonce každý čtvrtý. Francouzský vládní dluh se blíží 100 % hrubého domácího produktu. Pomaleji než francouzské hospodářství dnes roste pouze Řecko. Proti nemocné Francii pak stojí státy střední Evropy, které francouzští politici v čele s Macronem vytrvale pohrdavě nazývají „východoevropskými zeměmi“. Nezaměstnanost v zemích Visegrádské čtyřky je dvakrát (v České republice dokonce třikrát) nižší než ve Francii. Nižší je i daňové zatížení a povinné odvody ze mzdy.Zatímco ve Velké Británii celkové odvody činí 13,8 % mzdy, v Německu 19,42 % a v celé Evropské unii průměrně 23,23 %, ve Francii dosahují 45 %. Povinná minimální mzda je pak po zohlednění parity kupní síly v zemích V4 dvakrát nižší než ve Francii (1 480 €, tedy zhruba 38 500 korun měsíčně při pětatřicetihodinovém pracovním týdnu).

Bývalý bankéř a socialistický ministr hospodářství Macron bezpochyby zná vztah mezi cenou práce a mírou nezaměstnanosti. Ví, že uměle vysoká cena práce nezaměstnanost zvyšuje, ví, že cestou k oživení ekonomiky je snížení daňové zátěže respektive nižší reálné mzdy. Tato cesta je ovšem ve Francii politicky neprůchodná (ne nadarmo tráví Francouzi, spolu s Kypřany, stávkami nejvíce času v rámci EU).

Macron proto předložil v roce 2015 ještě jako ministr hospodářství „Loi Macron“, neboli „zákon o podpoře růstu, ekonomických aktivit a rovných příležitostí“. Tento zákon je u nás dobře známý především dopravním společnostem. Těm přikazuje platit řidičům, kteří vykonávají přepravu z Francie či do Francie, alespoň francouzskou minimální mzdu 9,76 eur (254 korun) za hodinu. Řidičům, kteří se nemohou prokázat francouzsky psaným dekretem zaručujícím tento příjem, hrozí vysoké pokuty.

Ministr Macron tvrdil, že levná pracovní síla z Východu představuje nekalou konkurenci pro francouzského pracovníka a musí být proto omezena. S touto rétorikou pak vyhrál prezidentské volby. Stejný argument „sociálního a mzdového dumpingu“ Macron používá i dnes, když po zahraničních firmách požaduje, aby svým pracovníkům na území Francie platily „francouzské“ mzdy. Je naivní a hloupé věřit, že francouzská hlava státu chce pomoci českým dělníkům. Takto může být Macronova aktivita interpretována pouze v novinových titulcích.