Nacisté zřídili v Bělorusku několik desítek ghett, ve kterých probíhalo masové vyvražďování Židů, na příkaz nacistů odtud také začaly vyjíždět transporty do vyhlazovacích táborů jako byly Sobibor, Belzec a Treblinka. Asi 100 tisícům Židů se podařilo uniknout a někteří se ukryli v lesích, kde se přidali k sovětskému odboji. Podle archivních a publikovaných údajů zůstalo na začátku roku 1942 v minském ghettu asi 25 tisíc osob, po nacistickém pogromu dne 21. října 1943 byli prakticky všichni vězni povražděni. Za podpory běloruských patriotů se z minského ghetta podařilo uprchnout a zůstat naživu jen 3,5 tisícům lidí. V této zoufalé situaci vznikla židovská odbojová skupina vedená Tuviem Bielským.

Tuvia Bielský se narodil v židovské rodině v Bělorusku, byl synem Davida a Běly Bielských, kteří měli dvanáct chlapců a dvě dívky, Tuvia Bielský byl nejstarší ze všech synů. Během první světové války obsadili Němci Polsko a Bělorusko, právě během této doby strávil Tuvia Bielsky mnoho času s německými vojáky, roku 1927 vstoupil do polské armády a po skončení vojenské služby se vrátil domů, aby se postaral o svou početnou rodinu. Na začátku druhé světové války se stal vůdcem židovské odbojové skupiny, která tábořila v běloruských lesích a aktivně bojovala proti nacistům. Tuvieho bratři Asael, Alexandr (s přezdívkou „Zus“) a Araon také byli členy jeho odbojové skupiny, Asael Bielský narukoval do sovětské armády roku 1944 a roku 1945 padl v bitvě u Königsberku.