Přijít to může kdykoli: černočerná tma. Žádné mobilní telefony, žádný benzín do auta, žádné světlo, žádná televize. Stačí, aby spadla rozvodná síť. Nebo si představme jiný scénář – třeba masovou pandemii. Nebo zhroucení dolaru (a tudíž i eura), válku s Ruskem a nebo přílivovou „tsunami“ uprchlíků. Co budeme dělat? Kam půjdeme?Je to na nás?

Samozřejmě platí, že naše přežití nezávisí jen na nás. Je to otázka „náhody“ (jak říkají někteří), „osudu“ (jak říkají ti, kteří si tak úplně netroufají na víc) či Boží vůle (neděste se, ale je to tak!)

Současně ale platí, že ve slepé „pštrosí“ snaze si říkat „válka určitě letos nebude, ono to nějak dopadne,“ žít nelze. I kdyby totiž nebyla: styl života „nepřipravených“ nahrává zotročení - kýmkoli. Člověk dokonale závislý na chladicích boxech supermarketů, vodě z kohoutku či lékařské péči v blízkém středisku či nemocnici je také dokonalý objekt manipulace. A „vládci“ to dobře vědí. I kdyby tedy nebyla válka – jako že by v takovém případě téměř jistě nastolení „tvrdé“ totality předcházela – opravdu se chceme jednou probudit do světa románu 1984 a zjistit, že s tím neumíme nic dělat?

Záchrana z konzervy?

Češi a Moravané mají v tomto směru několik výhod a několik nevýhod. Nevýhodou je nepochybně fakt, že žijeme v maličké zemičce, která odedávna sloužila jako „křižovatka kultur“. Není se kam schovat – zkrátka nemáme ani Aljašku, ani Skalisté hory, ani Sibiř (kromě té České). Smůla. Taky neumíme (ve velké většině) pořádně střílet.

Na druhou stranu – Češi, oproti některým Američanům, jsou pořád ještě relativně spojeni s přirozeným světem. Máme chaty a chalupy. Umíme sbírat houby a zavařovat zeleninu. Police míváme plné marmelád. Kdekdo pěstuje okurky. Jíme sice fastfood, ale nejradši máme stejně vepřo-knedlo. Navzdory nenávistnému ryku mediálního mainstreamu řeší velká spousta z nás většinu nemocí bylinkami a podobnými přírodními metodami.