Socialistický Mesiáš, přicházející z Bruselu, předvedl po své instalaci do čela SPD dva solidní kotrmelce. Nejprve se po zdrcující porážce ve volbách zařekl, že strana půjde do opozice, a jinak to nebude! Pak se ještě zapřísahal, že on osobně v kabinetu Angely Merkelové nikdy nebude. V obojím otočil jak na obrtlíku, s Merkelovou vyjednal koaliční vládu, ve které se jmenoval ministrem zahraničí.

Ale socialisté kupodivu spokojeni nejsou, a o jejich případném vstupu do nové německé vlády rozhodne až vnitrostranické referendum, které proběhne 4. března. Jeho výsledek je značně nejistý, proti vstupu do vládní koalice vystupují především mladí sociální demokraté kolem Kevina Kühnerta, kteří volají po hlubší sebereflexi strany. Síly stoupenců koalice a jejich odpůrců jsou zhruba vyrovnané „fifty, fifty.“