Komunisté se možnosti upravovat fotografie zmocnili rádi a s velkou chutí. Jelikož v Československu, ovládaném od roku 1948 komunisty, měl stát prakticky absolutní moc nad sdělovacími prostředky, nic mu nebránilo použít veškerých dostupných metod pro pozměňování skutečnosti ve prospěch oficiální ideologie. To se týká především přikrášlování politických vůdců nebo doplnění nadšeného tisícihlavého publika tam, kde ve skutečnosti byly jen desítky lidí. Jindy se zase jednalo o mazání nepohodlných osob. Někdy díky tomu vznikaly velké zmatky.
Tak vznikla legenda o Gottwaldově čepici, kterou měl mít na hlavě, když pronášel svůj proslulý projev „Právě jsem se vrátil z Hradu.“ Jenomže tento projev se neodehrál na Staroměstském náměstí 25. února 1948, jak se obecně soudí, hlavní demonstrace tam byla 21. února 1948, ale 25. února 1948 na Václavském náměstí na valníku, postaveném v horní polovině Václavského náměstí. Za oficiální fotografie se ale považovaly ty z 21. února 1948 z balkonu paláce Kinských. Na těchto fotografiích má Gottwald na hlavě kožešinovou beranici. Na Václavském náměstí byl prostovlasý.
Clementis vlevo od Gottwalda v klobouku, částečně zakryt mikrofonem. Po zásahu komunistické cenzury na druhé, té ideologicky správné, fotografii zbyla z Clementise už jen půlka klobouku.
Písničkář Jaroslav Hutka se domníval, že z obavy o jeho zdraví dal Gottwaldovi na Staroměstském náměstí na hlavu svojí beranici jeho věrný pobočník Rudolf Slánský. Ten ovšem na fotografii zachycen není. Tím ovšem tato stopa mizí.
Pravděpodobnější je tvrzení historiků, kteří říkají, že beranici na hlavu mu dal Clementis, který stál těsně vedle něho. Tuto verzi uvádí také Milan Kundera v Knize smíchu a zapomnění. To má ale slabinu v tom, že Clementis má na hlavě klobouk. Clementis z fotografie později sice zmizel, ale torzo klobouku zůstalo A tak zbývají dvě možnosti. Buď se příběh s beranicí odehrál někde jinde anebo komunistickému vůdci beranici půjčil někdo jiný. Anebo beranici na Staromáku už Gottwald měl při příchodu a na Václaváku nikoliv. Tam také nikdo, aby mu ji mohl nasadit, poblíž nestál.
Rudolf Slánský, zachycený na fotografii s Gottwaldem a Zápotockým při loučení s místopředsedou vlády Viliamem Širokým na hlavním nádraží při odjezdu na oslavy Slovenského národního povstání, z loučení zmizel, alespoň na fotografií, poté, co byl v prosinci 1952 ve vykonstruovaném procesu popraven.
Ze známé fotografie na Staromáku zase zmizel Clementis, který byl, stejně jako Slánský, popraven ve stejném procesu s „protistátním spikleneckým centrem“ v prosinci 1952.
Ať dal tedy beranici Gottwaldovi Slánský nebo Clementis, skončili oba na komunistickém popravišti. Je to jako v nějaké detektivce od Agathy Christie, kdo dá Klémovi na hlavu beranici, zemře.
Ivan Bednář
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
