V začátcích znovuzrození české knižní produkce po převratovém propadu připravil Andrej Fozikoš (1947), novinář, nakladatelský redaktor, překladatel a spisovatel, k vydání třeba detektivku Boženy Šimkové O mrtvých jen dobře, nebo vzpomínkovou knihu Rudolfa Černého Antonín Novotný: Pozdní obhajoba. Do ruštiny přeložil román Kateřiny Janouchové Nejbližší (spolu s Radou Malijevovou), krásnou publikaci Arnošta Tabáška Zvláštnosti českého a slovenského lovu, literárně zpracoval ruské vydání bestseleru Josefa Hausmanna Základy mužského šovinismu. Do češtiny přeložil například novelu Vadima Fedorova Koks z prostředí narkomafie v Čechách (2016).

„Bratislavské nakladatelství Time In, které se specializuje na vydávání elektronických knih, mne požádalo, abych pro ně připravil ruský překlad prakticky neznámého rukopisu legendárních cestovatelů Hanzelka a Zikmunda z jejich dobrodružné cesty po Sibiři v letech 1963-64. Výsledkem tohoto putování byla Zvláštní zpráva č.4 s přívlastkem Tajné, která se stala na svou dobu nemilosrdnou kritikou poměrů v tehdejším Sovětském svazu. Zprávu v roce 1966 obdržel osobně Leonid Brežněv, ten ji však ani nepřečetl, stačilo mu dobrozdání aparátčíků, že je to protisovětský paskvil a byla odložena k ledu. Knižně vyšla česky až v roce 1990. Co se překladu do ruštiny týče, vše je zatím ve stadiu příprav, ale na samotnou práci se těším.“

Jednou z vašich úspěšných knih byla i sbírka sci-fi příběhů pod názvem Dvojí smrt Jeana Ribota, která nastoluje řadu etických problémů, spojených s vědeckým bádáním a expanzi lidstva. Co máte rozepsané dnes?

„Pracují s námětem většího literárního útvaru, jehož podstatou je sen o společnosti, která si konečně začne uvědomovat, že svět bez vlastního auta může být lepší. Chápu, že tím naštvu zavilé motoristy (v tom námětu jsou to tzv. cartisté, a proto ním stojí anticartisté), ale jsem zastáncem názoru, že naše neustálá honba za větším a ještě větším množstvím vyrobených osobních aut je cestou do pekel. Stačí si uvědomit, jaké množství přírodních zdrojů je zapotřebí znehodnotit pro obyčejné přemístění lidského jedince z bodu A do bodu B v plechové skořápce s náležitým komfortem. Snad mi vševidoucí statistika potvrdí, že převážná část majitelů osobních přiblížovadel využívá auto jen jednou dvakrát týdně, třeba na chatu, a poté si tato drahá věcička klidně hoví a rezaví na ulici nebo v garáži. A to nemluvím o tom, že auto je spolehlivý zabiják, horší než atomovka. Podle OSN, ve světě ročně zahyne na následky dopravních nehod na silnících 1,25 miliónů lidi, a zmrzačených je desetkrát tolik.“