Již za starého Řecka…

… granát patří mezi nejstarší známé nerosty, jež člověk používal již v dávných dobách k ozdobným a rituálním účelům. O granátech pojednává kupříkladu  řecký filozof Theofratis z Efesu ( 372 – 287 př. n.l.) .  Velkého obchodního rozmachu s nimi se zasloužila rozpínavost Alexandra Velikého. Dnešní název granát pochází z počátku 13. století, kdy ho takto pojmenoval německý filozof a teolog, biskup regensdorfský Albertus Magnus ( 1193 – 1280).  Název odvodil z latinského slova grannum (zrno), protože se granáty velmi často vyskytují v podobě izometrických, většinou zaoblených zrn, vtroušených v pevných horninách nebo v náplavech. Řada badatelů se však domnívá, že logičtější je verze, která tvrdí, že jméno je odvozeno z latinského výrazu malum granatum, což má odkazovat na nejčastější barvu tohoto drahého kamene (granátové jablko).

Jisté však je, že dějiny českého granátu, nazývaného od počátku cabunculus jsou stejně bohaté jako historie granátu obecného. Návštěvníky Galerie Granát zkraje prohlídky a exkurze do výroby s ní seznamuje Petr Záruba, jemuž se staly tyto drahokamy osudem. Přes dlouhé čtyři desítky let je s nimi spjat v Granátu, družstvu umělecké výroby Turnov. Prošel zde celou výrobní hierarchií takříkajíc od píky a nyní je muzejníkem, galeristou a brusičem v jedné osobě.

Český granát