Jejich problém je, že „problémy růstu přerostly v růst problémů“, jak se ironicky říkalo v osmdesátých letech. Signatáři prosazovali řešení vedoucí k růstu problémů od devadesátých let podnes. Veřejnost se je za posledních dvacet let naučila vnímat, zatímco signatáři toho nejsou schopni. Stále nedopracovali sebehodnocení k němuž se před čtvrt stoletím dopracoval Milouš Jakeš se svým pocitem „kůlu v plotě“. Ani tehdy v tom nebyl sám, plot byl dlouhý, kůlů mnoho, ale lidé se už dívali přes plot. A tak mnozí umělci a akademičtí pracovníci nedodávají svým podpisem vážnosti petici, ale ubírají vážnosti sami sobě.

Pravda a láska po pětadvaceti letech

Připomínají totiž své „pravdoláskařství“, které získalo své ironické označení právě pro metodu dvojích metrů a naprosté pokrytectví při hodnocení domácích poměrů i mezinárodní situace. Neměli by se pro moje srovnání s Miloušem Jakešem zlobit. On volal na záchranu svoji a svých soudruhů sovětskou armádu, oni volají americkou. Společné je jim i to, že nemohou mluvit za většinu. Měli by vědět, jak se ztrácí věrohodnost a nemohou se zlobit, že lidé nevěří na ruskou armádu na Ukrajině těm, kteří „prokazovali“ zbraně hromadného ničení v Iráku. Tehdy pochybnosti neměl ministr Cyril Svoboda, dnes je postrádá Lubomír Zaorálek. V obou případech nebyla dodána věrohodnost tvrzení, ale ubyla doma věrohodnost ministrům zahraničí. Signatáři petice vytýkají prezidentu Zemanovi absenci přesvědčení o účasti ruské armády na východě Ukrajiny. Vědí, že si lidé v jejich oblíbeném i-dnes mohli přečíst, že si „Bild utahoval ze Zemana“ zde, že snad ani nemáme tajné služby, ale presstituti zamlčeli, že si také Zeman si utahoval z Bilda zde: "Americké a britské tajné služby prohlašovaly s naprostou jistotou, že Saddám Hussein má zbraně hromadného ničení a pojízdné laboratoře na výrobu Sarinu a posléze se ukázalo, že nic z toho nebyla pravda."

Kdo je Česká republika?

Rakušan Schwarzenberg se vydával za Českou republiku, když prosadil uznání Kosova v čele s teroristy a masovými vrahy. Dnes se za Českou republiku vydává Zaorálek při podpoře kyjevského režimu, stále nepokrytěji fašistického. Jistě i Kocáb, Bursík a Schwarzenberg se pokládali za Českou republiku, když na Majdanu podporovali státní převrat. Za českou republiku je třeba pokládat především její občany a nikoli kýmsi dosazené ministry zahraničí, zvláště když se stále více odchylují od mínění převažujícího v zemi, kterou bohužel reprezentují. Podle signatářů prezident „mluví výhradně za sebe a nikoli za naše občany“. Jsou to oni, kdo by rád nadále mluvil za „naše občany“, ale nemluví. Rádi by ukázali, jak je prezident izolovaný, ale ve skutečnosti se sami uzavírají do myšlenkového ghetta, které zajímá čím dále tím méně „našich občanů“. Je to i proto, že velkoryse přehlížejí americké agrese s milióny mrtvých a desítkami miliónů trpících rozvratem provedeným americkými zbraněmi, tajnými službami a sankcemi. Současně tvrdí, že „širší vojenský konflikt si nikdo rozumný nepřeje“. Jeli tomu tak, pak nejsou rozumní, neboť nejsou schopni dohlédnout důsledků svých přání. Jimi propagované stupňování konfliktu jinam nevede.