Na Ukrajině probíhá občanská válka, velmi podobná té ve Španělsku v roce 1936. Na straně fašistů jsou oficiální struktury a podpora ze zahraničí. I dnes platí, že tam se bojuje i o Prahu. I tehdy o tom nechtěl nikdo nic slyšet. Vlády zachovávaly neutralitu a věřily ve vítězství pořádku. Toho fašistického, píše pro Prvnizpravy.cz Ivan David, psychiatr a exministr zdravotnictví ČSSD.

Ale i tehdy existovala média, která se snažila přinášet zprávy o zvěrstvech z nepřehledných bojišť.

Vždy jsem pozorně sledoval „oficiální“ (dnes maintreamová) média ne proto, abych se zorientoval v domácím a světovém dění, ale vždy proto, abych se dozvěděl, co si oni přejí, abychom si mysleli.

„Oni“ jsou jiní než před rokem 1990. Ne novináři, ti jsou stejní, ale objednavatelé propagandy se změnili – skuteční zaměstnavatelé novinářů. Mají stejný zájem, posílit svoji moc nebo si ji alespoň udržet.

Změnila se taktika propagandy. Je sofistikovanější. Předstírají zpravodajství, ale ve skutečnosti nabízejí komentáře a deformovaná fakta, aby čtenáři, posluchači a diváci podlehli pocitu, že oni sami si dělají svůj vlastní nezávislý úsudek. Výběr „zpráv“ je pečlivý, výběr novinářů rovněž. Musí na ně být spolehnutí. V „mainstreamu“.