Možná aby se odlišil od svých předchůdců, na které gratulanti obtěžkaní dary stávali frontu za přítomnosti televize, vyhlížející celebrity, oznámil Miloš Zeman v předstihu, že narozeniny odbude v úzkém kruhu patnácti rodinných příslušníků a spolupracovníků. Uvolil se, pravda, ke slavnostní večeři s ústavními činiteli, ale s Milanem Štěchem, Bohuslavem Sobotkou a Janem Hamáčkem to určitě nebude žádná bujará veselice, spíše jakýsi sociálně demokratický teambuilding, kde se bude přetřásat politika.  

Věk samozřejmě není žádná zásluha a promarnit příležitost stát se výročně středem zájmu si Miloš Zeman může dovolit. Středem zájmu je beztak co chvíli díky svým postojům a to nikoli jenom proto, že jsou to postoje hlavy státu. Miloš Zeman má dlouhodobě na řadu věcí silný názor, silnější než je politicky výhodné či diplomaticky zvykem. Je proto trvale zajímavý jak pro své stoupence, tak pro své kritiky. Soutěžit v počtu gratulantů by pak mimochodem nebyl dobrý nápad i vzhledem k četnosti lidí, které si během své politické kariéry stihl znepřátelit.  

Pokud prezident sedmdesátiny ve velkém neslaví, neznamená to, že nejsou příležitostí průběžně bilancovat. Už nyní je jasné, že se nenaplnily obavy, že Zeman rozvrátí sociální demokracii, poslaneckou sněmovnu anebo rovnou celou republiku. Nezavedl prezidentský ani poloprezidentský systém a neproměnil Hrad na výčep nižší cenové skupiny.  

Ze Zemana se nakonec vyklubal prezident standardní, důstojný, občas také smělý, ale především je politikem konzistentním, u kterého víme, co od něj čekat a co bychom čekali zbytečně. Narozeniny jsou příležitostí popřát panu prezidentovi zdraví a osobní štěstí. Přát mu úspěchy v zaměstnání je pak spíše v našem zájmu, ale budiž: přejme prezidentovi co nejvíce spokojených občanů!