Už Václav Havel byl kritizován, že odměňuje své kamarády a Václav Klaus si dal velký pozor, aby neocenil své oponenty či někoho s falešným viděním světa. Když se dnes ozývají hlasy, že Miloš Zeman odměňuje své sympatizanty, je třeba říct, že i v jeho případě jde hlavně o to, jaký má vkus a jak jeho vkus souzní s názorem veřejnosti, kdo si ocenění zaslouží.

Zemanovu mixu nelze upřít originalitu. I letos postavil vedle sebe osobnosti, které se těší všeobecné úctě či popularitě, náhodné hrdiny výjimečného okamžiku, veličiny, které opomněli vyznamenat jeho předchůdci, ale také nejméně jednoho písničkáře, který by zaživa své dekorování nedopustil a konečně několik jedinců, kteří se o stát zasloužili tím, že mu pomohli v prezidentské kampani.

Prezident může mít pocit, že mu v kampani shodou okolností pomáhali lidé, kteří se zasloužili o stát, ale u jeho kritiků to neobstojí. Mimochodem podobně, jako když měl Václav Havel pocit, že má nezpochybnitelně zasloužilé kamarády. Také mu to u nepřejícníků neprošlo.