Přelom loňského a letošního roku byl trochu prazvláštní proti jiným létům. Nevím, zda úmyslně či náhodou, nám ČT předvedla, jak se má co dělat a jak nemá. V zábavných pořadech nám na jedné straně poskytla tzv. Silvestrovské pořady Vladimíra Menšíka, ale také i nové třeba Všechnopárty, a na druhé straně ty, kdy člověk rychle přepíná a marně hledá něco k pobavení. Nechápu proto ono hodnocení, které zmíněné Silvestry Menšíka hanilo a jako důvod uvádělo dobu, v které byly tyto Silvestry natočeny, protože to byla doba, kdy nebyla uváděna díla Havla a Jirouse, jakoby ona díla nyní nějak závratně uváděna byla a diváci si je vyžadovali. Byly i pohádky, které jsou už naší klasickou podívanou, ale i opět nové, třeba Anděl Páně, které se mezi klasiku patrně zařadí. Je asi zbytečné vést nekonečné diskuze třeba kolem pohádek, jaká byla o Žitovi. Prostě se nepovedla, jako i řada dalších věcí. Je asi zbytečné si kvůli tomu začít nadávat.

Z projevů jsem slyšel pouze projevy předsedy senátu, předsedy poslanecké sněmovny a rozhovor s předsedou vlády. Až na pokusy nějak změnit, co předseda vlády chtěl říci, redaktorem, považuji všechny tři za poměrně rozumné a přijatelné pro všechny posluchače. Projev prezidenta mi ušel, ale pokud vycházím z jeho jiných projevů a činů během roku, tak musím spíš politovat slečnu Kohoutovou pro obsah jejího článku o roku 2018. Je tak zapšklý, plný nenávisti, zloby a zoufalé jednostrannosti a pesimismu, že nechápu, kde se to v tak mladém člověku vzalo, a kdo jí natolik ublížil, aby tento postoj u ní vyvolal. Možná by bylo dobré, kdyby si prohlédla mapu, seznámila s historií a získala informace i z jiných médií, než z kterých čerpá. Tuto větu, hned po jejím napsání považuji za zbytečnou, protože vzpomínka na mé mládí mi připomněla, jak jsme tehdy také jen velmi těžko přijímali názory starších generací.