Na nic jsem samozřejmě nepřišel, až na konci uvedené zprávy jsem se dočetl, že hodnocení se provádí zjišťováním pomocí dotazníku, který RSF předkládá novinářům, vědcům, právníkům a ochráncům lidských práv ve světě. Už tam ale nebylo, kdo tyto hodnotící osoby vybírá a na základě čeho. Rovněž nikde není uvedeno, co se děje, pokud si média vedou, jako třeba Streicher ve Sturmeru za války v Německu, nebo jeho nejvyšší odborný nadřízený Goebbels, kdy samozřejmě za situace, která tam byla, neslyšeli by tazatelé nic jiného než, že svoboda je úplně naplněna. U nás má zajistit kvalitu médií mezi jinými také Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Kdo se na ni aspoň jednou obrátil, ví s jakým úspěchem. Místo ochrany svobody slova je chráněna arogance řady redaktorů a jim poskytována možnost vyjadřovat se k čemukoliv bez možnosti protistrany se ke všemu vyjádřit ve stejném médiu a ve stejné době. Jedná se zejména o ČT, kde i přes řadu pořadů k věcem veřejným, vidí každý, jak se vede diskuze a jak komentování proběhlých skutečností. Může být pak tedy míra svobody médií, mírou svobody slova pro občana? Mám obavy, že nikoli, a jedná se o něco zcela jiného.

Není to tak dlouho, co jsem přečetl článek, nevím, zda paní nebo slečny, Johany Hovorkové, „Nestoudnost směšných levičáků“. Vytýkala v něm panu Pavlu Šplíchalovi obsah, způsob napsání a pejorativní výrazy v článku „Návrat směšných katolíků“ adresovaném kardinálu Dukovi. Nejvíce ji rozzlobilo srovnávání církve a komunistické strany, o které uvádí bez dalšího, že „komunisté zavraždili, mučili či internovali mnoho duchovních“. Nepopírám, že v padesátých letech k tomu skutečně docházelo, a nemůže to odčinit ani omluva, ani rehabilitace, kterou KSČ již koncem padesátých let v menším rozsahu provedla. Ale možná by bylo vhodné, kdyby paní, či slečna Johana Hovorková měřila stejným metrem i římskokatolické církvi, a požadovala po ni totéž. Nejedná se mi nyní jen o Mistra Jana Husa a Mistra Jeronýma Pražského, upálených v Kostnici, nebo šest křížových výprav poslaných na naše předky. Dodnes nedořešené mimo omluvy za smrt Mistra Jana Husa od papeže Jana Pavla II.