Člověk si jen může povzdechnout, proboha, jak toto může skončit. Nejhorší na tom je, že ani naše republika, respektive náš establishment nezůstal stranou, a jak vládní koalice, tak i opozice hraje ve všem významnou roli, respektive je o tom přesvědčena. Situace je i zhoršována médii, kdy jejich zprávy, aspoň mi to tak připadá, se někdy skutečností příliš nezabývají, ale spíš potřebou, jaká by ta skutečnost měla být. Tomu napomáhá i školní výuka, čemu svědčí odpovědi středoškoláků a top modelek na otázky ohledně našeho státu.

Potom se nelze divit, že dochází k tomu, k čemu opravdu došlo a co řada nejen našich, ale i ruských politiků považuje za vítězství o obsahu, „konečně jsme jim ukázali, že nejsme žádná ořezávátka“. My vypovězením 18 diplomatů Ruské federace, oni pak vypovězením 20, a dále zařazením našeho státu mezi státy nepřátelské Ruské federaci, spolu s USA. Tak jsme přidali ještě zákaz účasti ruských podniků na soutěži k rozšíření JE Dukovany. Ani na chvíli jsme nevzpomněli, kdo Dukovany stavěl, ani náhodou jsme nezkoumali výši ceny, za kterou nám nabídly jiné firmy Dukovany dostavět. Nepožadovali jsme předložit výsledky a úspěchy staveb shodného typu JE postavených konkurenčními soutěžiteli jinde, žádný nepřipomněl heslo přijaté při převratu, že o odborných zakázkách budou rozhodovat odborníci. Výrazně se dala přednost bezpečnostnímu riziku, a až útrpně směšně působil dotaz při nedělní Partii, zda vůbec má někdo doma nějaký ruský výrobek, stejně jak odpověď, že absolutně nic, opomíjeje rozsvícené světlo a ústřední topení v místnosti.