Nejvýznamnější křižovatkou vývoje evropské civilizace je bezpochyby reformace - tedy změna poměrů v křesťanství a v Církvi v 16. století ve snaze o údajný návrat ke křesťanství nezatíženému tradicí. Mezi nejvýznamnější postavy počátků reformace patřil Martin Luther, Ulrich Zwingli a Jan Kalvín. K jejich předchůdcům patřil i náš Jan Hus.

Nejčastěji zmiňovanou historickou příčinou reformace byla tehdejší často velmi pochybná církevní praxe spolu s neutěšenou (v dnešní řeči bychom řekli) ekonomickou situací na kontinentně vlivem řady válek a konfliktů, ale také například dlouhodobě nepříznivých klimatických podmínek. V takových chvílích, jak známo, temné síly v lidské společnosti triumfují.

Rozporné učení

Základním stavebním kamenem (lze-li o stavebním kameni vůbec mluvit) protestantismu je princip sola scriptura. Doslovně znamená „pouze písmo“, ve významu „Pouze Písmo (Bible) je plnohodnotným zjevením Boží pravdy“. Vyjadřuje víru protestantů, že všechna pravda o Bohu vychází pouze z Bible. Tím se zásadně vymezuje proti katolickému učení, podle něhož je zdrojem poznání Božích záměrů vedle Bible také tisíciletá církevní tradice.

Jak pro katolíka, tak pro protestanta je samozřejmě Bible normou. Její interpretací je pro katolíka církevní tradice, zatímco pro protestanta je to on sám a jeho soukromý úsudek (údajně vedený Duchem svatým). To je také příčinou, proč se protestantismus dělí na mnoho vzájemně v mnohých věcech nesouhlasících proudů - protože lidský úsudek se člověk od člověka pochopitelně liší.

Písmo samo, jak dokazuje tragická historie protestantismu, se stává privátní hračkou samozvaných vykladačů, jejichž přáním je interpretovat slovo Boží z jejich vlastního pohledu či politických zájmů. Historie protestantismu pod principem sola scriptura je proto stala nekončícím kaleidoskopem dalších oddělování a štěpení. Dokresluje to historie protestantských sněmů a diskusí, kdy ve snaze shodnout se nad významem jediné věty v Písmu došlo k několika stovkám možných interpretací, načež se učenci rozjeli domů s nepořízenou.