Za několik dní uplynou již tři roky od volby papeže Františka, revolucionáře, miláčka médií, liberálů a také - svobodných zednářů.

Když František vystoupil se svým historickým výrokem: „Kdo jsem já, abych soudil...“, rezignoval na svou autoritu Kristova náměstka. Na světě tedy dle něho není autorita schopná vyslovit soud o jakémkoliv faktu, události nebo osobě. Jeden z tisíce důkazů toho, že současný papež nejedná v souladu s tradicí učitelského úřadu církve.

Svoji otevřenost vůči moderní laicistické kultuře dokládá výroky typu „I u nevěřícího spočívá hřích v tom, když jedná proti vlastnímu svědomí. Poslouchat svědomí znamená rozhodovat se podle poznaného dobra nebo zla. Od tohoto rozhodnutí závisí, zda je jednání dobré nebo špatné.“ Anebo: „Každý z nás má svou představu o dobru a zlu a musí se rozhodnout sledovat dobro a bojovat proti zlu, tak jak mu sám rozumí."

Žádná zednářská lóže to neumí vyjádřit lépe.

Rezignuje František?

V loňském roce papež vyhlásil Svatý rok milosrdenství jako jakési vyvrcholení své tříleté mise. František svůj pochybný "papismus" kamufluje ekumenismem, irenismem a především - milosrdenstvím. Daří se mu to celkem dobře, až na ty chvíle, kdy nedokáže zakrýt svoji nechuť ke katolické tradici. Ta mu ten jeho obraz trochu kazí.