Možná stranou zájmu posluchačů zůstala poznámka lídra SPOZ pana Mynáře o záměru této strany sloučit naše zpravodajské služby a podřídit je vládě a prezidentu republiky. Připouštím, že jde možná o příklad toho, že „cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly“. Ale také možná nikoliv. Jen stěží lze dovodit, zda jde o flagrantní neznalost, takříkajíc výstřel od boku, nebo cílený záměr.

Dnes je módním trendem politiků slibovat slučování orgánů státní správy, snižování počtu úředníků, ale doposud šlo jen o verbální proklamace bez efektu.

Kdyby namísto toho politici například opustili mýty o služebním zákoně, který je z podstatné a realizovatelné části platný i účinný (což všichni popírají-ale chybně) a v podstatě již zítra by vláda mohla učinit kroky k jeho realizaci s cílem odpolitizovat státní správu a zabránit dalším a dalším dnům dlouhých nožů (dle výroků Mirka Topolánka z roku 2006), udělali by jasný a razantní krok k nutné reformě státní služby jejímž důsledkem by byla její racionalizace a tedy i redukce nadbytečných a duplicitních činností. To se však nikdo učinit nechystá.

Proč mě připadá myšlenka sloučit zpravodajské služby do jedné jediné nejen nesprávná, ale i nebezpečná a zájmy České republiky ohrožující? Pokusím se vysvětlit.

Trojice zpravodajských služeb v ČR je konstituována zákonem o zpravodajských službách z poloviny devadesátých let. (zákon 153/94 Sb.) Jsou jimi Bezpečnostní informační služba, Úřad pro zahraniční styky a informace a Vojenské zpravodajství. Tento zákon jim také definuje „předmět činnosti“ a jejich zaměření. BIS má působit víceméně preventivně, má svojí činností zjišťovat a analyzovat ohrožení zájmů ČR na jejím území a v podstatě nemá výkonnou pravomoc, své informace předává vládě a prezidentu republiky, ti pak mohou činit dle svých kompetenci příslušné kroky k eliminaci rizik.