S tímto názorem musím souhlasit. Kde však nalézt příčiny tohoto stavu? Schází snad vůle řešit tuto oblast bytové politiky? To nelze tvrdit. Pracuje (až příliš) mnoho pracovních skupin na určitém zadání, politici nešetří proklamacemi, že hodlají problém řešit. Tak v čem je problém?

Ve specifickém segmentu bytové politiky, sociálním bydlení se prolínají kompetence minimálně třech rezortů. Ministerstvo práce a sociálních věcí řeší především nastavení dávkového systému podpor a též podmínky pro jejich poskytnutí, to vše v dokumentu s názvem „zákon o sociálním bydlení“. Ministr pro lidská práva a gestor legislativy logicky akcentuje úsilí proti sociálnímu vyčleňování konkrétních skupin obyvatelstva, práci s potřebnými a navrhuje formy řešení. Ministerstvo pro místní rozvoj pak řeší možnosti výstavby bytů pro sociální bydlení, jejich financování či technické parametry.

Tři, to je dav, píše se někde. Proč přes proklamovaná přecevzetí není výsledek v dohlednu? Proč nezávislí odborníci varují před neúplným řešením? Právě proto, že se v exekutivě začíná pracovat když ne od konce, tak z prostředka problematiky. To, co očividně schází pro sladění orchestru sólistů je dirigent s partiturou v ruce, či chcete-li, architekt. A tím nemůže být nikdo jiný než vláda.

Ta by měla zajistit komplexní pohled, konkrétní odpovědnost rezortů, termíny a především rámec řešení. Neměla by opomenout, že sociální bydlení začíná u skupin s nízkými či prakticky žádnými příjmy a tedy sociální prací v terénu. Že je třeba citlivě ale jasně vymezit roli obce, kraje a státu v celém systému. Že je třeba vzít v potaz, že ubytovny jsou výsledkem nečinnosti státu v uplynulých sedmi letech. Musí se nalézt kompromis mezi snahou omezit zneužití dávek a skutečnými potřebami na provoz ubytovacích zařízení. Je třeba hovořit s obcemi a respektovat jejich zkušenosti, neboť je zásadní rozdíl mezi ubytovnami zřizovanými obcemi, ve kterých fungují i sociální služby a divokým vybydlováním objektů či vlastických bytů mnohdy anonymními podnikateli, kteří nemají vůči ubytovaným žádnou povinnost a kdykoliv mohou ubytované vykázat.

Tedy prvním nedostatkem současného stavu je neexistence základního materiálu vlády – koncepce řešení sociálního bydlení v ČR.