Přitom absolutní lhostejnost k tomuto tématu ze strany politiků (až na opravdu výjimky) a podcenění problému přinese jen zbytnění problémů. Ti, za které se platí cestou pomoci v hmotné nouzi předražené nájemné si již zvykli, že se o ně stát postará, aniž by mu něco museli vrátit. Je to černá díra, ale když není jiný model, bude muset ještě nějakou dobu fungovat. Proto jsem se vrátil k určitému odbornému pohledu a k možným řešením.

Doba předvolební obvykle přináší hesla, vyjadřující zjednodušenou, heslovitou formou priorit soutěžících politických stran. Média pak využívají prostor k tomu, aby přinášely polemiku, kritiku, vyjádření odborníků té které oblasti.

Zaregistroval jsem, že téměř ve všech médiích se čím dál častěji hovoří o problémech v bydlení, zejména pro občany v bytové či hmotné nouzi. Jsou to především problemy ubytoven v různých lokalitách. Existuje přímá úměrnost mezi výší nezaměstnanosti v regionech a koncentrací skupin obyvatel, které jsou považovány za “nepřizpůsobivé”.

Politické strany však v této oblasti jsou v pozici reaktivní vize. Samy nepřináší často žádná řešení, pouze reagují na témata médii otevíraná.

Teorie bytového trhu je založena na tom, že je nutné vytvářet nástroje právní, ekonomické či strukturální k tomu, aby si na tomto specifickém trhu mohla většina obyvatel najít důstojné bydlení odpovídající jeho ekonomickým poměrům, schopnostem i potřebám. Začínáme-li od skupiny ekonomicky úspěšných osob pak jde o nástroje podporující přístup k bydlení vlastnickému, zejména hypotéky, stavební spoření. Nájemní bydlení pak vyžaduje rozumná pravidla pro sjednávání nájemného a určitou stabilitu tohoto segmentu včetně pravidel pro řešení případných sporů. Další skupinou bývají formy bydlení v nestátních formách s ekonomickým nájemným, které kryje náklady na provoz domů a bytů. Jde zejména o bydlení družstevní.