A následuje slovo, jestli to tak mohu říci, si sice ve veřejném prostoru může dovolit vyslovit rotterdamský starosta, ale soudě podle nedávných událostí, už ne český prezident, natož aby si je veřejně osvojoval prostý český fejetonista.

A tak se raději uteču k jinému starostovi. Podobně jako nyní vycházející rotterdamská hvězda byl hvězdou po 11. září 2001 v Německu. Ke starostovi berlínské čtvrti Neukölln, k Heinzi Buschkowskimu. Vstoupil do dějin prohlášením, že multikulturalismus je mrtev.

Sám výrok by ho byl sotva tak proslavil. Slavný a dodnes respektovaný je proto, že již dvě desetiletí starostuje berlínské čtvrti, vyznačující se velikou rozmanitostí národnostních, etnických a náboženských původů jejích obyvatel.

Jeho úspěch, a proto ho sousedé, pocházející z mnoha koutů světa volí, tkví především v tom, že vytváří v mezích svých možností podmínky pro jejich vzájemné soužití při respektu obecně sdílených evropských, potažmo německých pravidel hry.

Postůjme chvíli u toho zdánlivě nevinného slova multikulturalismus. Jím prosazovaná bezbřehá tolerance k jinakosti nakonec vede k jevům, jež určitě sám ve své dobré víře nesledoval.