Přemýšlel jsem, jaký že to podle pana scenáristy má být ten dnešní divák, když je potřeba mu Hrabalovu poetiku předžvýkat. Ať jsem matérii obracel na kteroukoli její stranu, nahlížel z kteréhokoli úhlu, svrchu či zespoda, vždy jsem dospěl k závěru, že pan scénárista má dnešního diváka za omezenějšího, hloupějšího, ne-li pitomějšího, než byl divák raných osmdesátých let, doby vzniku Menzelových Postřižin.
Není patrně schopen v porovnání se svým předchůdcem pro svoji omezenost vstřebat to, co Hrabala dělalo Hrabalem, jeho jedinečnou poetiku pábitelů, a potřebuje naopak akční příběh, storku, má-li se u televizní obrazovky udržet.
Napadá mě kacířská myšlenka. Lidé raných osmdesátých let museli být vzdor Husákově normalizaci a její setrvalé snahy společnost ohlupovat mnohem vnímavější a vzdělanější, než jsou scenáristovi současníci.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
