Přemýšlel jsem, jaký že to podle pana scenáristy má být ten dnešní divák, když je potřeba mu Hrabalovu poetiku předžvýkat. Ať jsem matérii obracel na kteroukoli její stranu, nahlížel z kteréhokoli úhlu, svrchu či zespoda, vždy jsem dospěl k závěru, že pan scénárista má dnešního diváka za omezenějšího, hloupějšího, ne-li pitomějšího, než byl divák raných osmdesátých let, doby vzniku Menzelových Postřižin.  

Není patrně schopen v porovnání se svým předchůdcem pro svoji omezenost vstřebat to, co Hrabala dělalo Hrabalem, jeho jedinečnou poetiku pábitelů, a potřebuje naopak akční příběh, storku, má-li se u televizní obrazovky udržet. 

Napadá mě kacířská myšlenka. Lidé raných osmdesátých let museli být vzdor Husákově normalizaci a její setrvalé snahy společnost ohlupovat mnohem vnímavější a vzdělanější, než jsou scenáristovi současníci.  

Otázkou je, jak se to ale rýmuje s obecně přijímaným předpokladem, že lidé osvobozeni od útlaku ideologického vymývání mozků, lidé pohybující se v otevřené společnosti, navíc ve společnosti, samu sebe nazývající společností vzdělanosti, jsou lidmi s mnohem pružnějším a vnímavějším myšlením a chápáním světa?  

Proč jim to, co před bezmála čtyřiceti lety lidé brali jako samozřejmost, musí být předžvýkáno do stravitelné podoby, aby snad neutrpěli duševní újmu, jsouce vystaveni syrovému působení Hrabalovy poetiky, jak patrně neomaleně kdysi ve svých hrabalovských filmech činil Jiří Menzel? 

Nebo je to zcela jinak. Lidé nezhloupli. Zhloupli tvůrci. Nabízená varianta je podle mého pravděpodobnější. Proč by přece dnešní populace měla být omezenější, než byly předchozí generace? Proč by měla být méně vnímavá jen proto, že je paradoxně vystavena, až zavalována daleko větším množstvím svobodně se šířících podnětů? Proč právě proto musí být údajně oslovována hlasitějším, o to podbízivějším způsobem, než byli oslovováni lidé v době Hrabalově a Menzelově? 

Možná dnešní divák v podobě, již si tvůrci včetně zmíněného pana scenáristy vytvářejí podle toho, co jim napovídá jimi vzývaná neviditelná ruka televizního trhu, vůbec neexistuje. Stejně jako neexistuje ona ruka. A určitě ne pouze proto, že ji nevidíme a nikdy ani neuvidíme.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.