Když se tentýž nešťastník, nedbaje udělené lekce a zatvrdiv se, znovu vydal kamsi na náměstí s transparentem, požaduje svobodné volby, policajti zjevní i tajní jej sice znovu zmlátili, ale po úvaze v duchu – to přece není normální – ho svěřili do péče soudružské psychiatrie.

Člověk, který nejpokrokovější režim, tím pádem i režim nejsvobodnější, jehož volby nemohou být už rovněž svobodnější, považoval za zbavený svobody, musel být nutně blázen. Soudružská psychiatrie ho kvalifikovala diagnózou – paranoia kverulans.

Po několikerém zklamání z následků voleb v posledním čase, protože vždy to dopadlo jako obyčejně, jsem se letos svobodně rozhodl nevolit. Jenže jak nejít volit, jsem-li uvědomělým občanem a mé nohy, aniž se ptaly, mě v den voleb samy odnesly za volební plentu, abych si tu nejprve zazoufal a nakonec do urny hodil tak řečenou volbu menšího zla.

Rozhodl jsem se, že si podobně jako můj předchůdce z doby nesvobody, opatřím transparent. Vydám se s ním kamsi na náměstí. Budu důrazně žádat, abych byl zbaven práva volit.