Končil jsem druhý ročník střední školy, když jsem se na prázdniny chystal na letní brigádu do Německé demokratické republiky, na vzdálenou Rujanu. Pracoval jsem zde celé prázdniny v konzervárně na ryby. Znalci poměrů mi před cestou důtklivě kladli na srdce, abych nezapomněl zajít na efkáká. Ta podivná zkratka ve mně budila představu něčeho nesmírně záhadného, a to i přesto, že poučenější ke zkratce ještě dodali německý pojem „strand“ – pláž. Kdyby bývali řekli, že jde o nuda pláž, určitě bych se byl těšil stejně úpěnlivě, jako jsem se těšil i tentokrát.
Sám jsem se tam jít neodvážil. Až kamarád Zbyněk, který za mnou přijel, mě na nejbližší efkáká doslova vykopal. Šlo se tam dlouho. Nejprve jsme se museli prodrat několika plážemi s lidmi oblečenými. Potkávali jsme zde nádherné dívky, jednu za druhou, zatím však všechny v cudných plavkách. Už samo pomyšlení, že na efkáká budou též, jenže bez plavek, mě natolik – řečeno slovy Jiřího Voskovce – rozčílilo, že mi Zbyněk, chechtaje se, radil, abych si tam držel tašku.
V sedmnácti jednoduše – řečeno slovy Jindřišky Smetanové – člověku „hormony pod kůží bublají jako voda na bramborách“.
Sama efkáká pro mě byla zklamáním. Buď jsem tam potkával podobné týpky podobně rozčílené, jako jsem byl já, anebo dámy, které nebudily rozčílení, spíš jen tak trochu smutek. Několik manželských párů středního věku tam hrálo plážový volejbal. Já vzal zavděk alespoň tuto bizarní pastvu pro oči.
Jen jedna věc mi nešla do hlavy. Ve filmu Četník ze San Tropez nudisty na pláži Středozemního moře četníci pronásledovali, zatímco tady, v komunistické zemi naopak hlídka na začátku efkáká nekompromisně trvala na tom, abych se svlékl do naha, a nanejvýš mi povolila tričko, rozhodně však ne cokoli, co by zakrývalo ohanbí.
Která společnost je vlastně svobodnější? Ta, která pronásleduje naháče, anebo ta, která naháčům vytváří na břehu moře volný prostor? Topil jsem se ve zmatcích. Teprve později jsem se domohl poznání, že celá ta kultura efkáká, kultura svobodného těla, freikörperkultur, byla nacistickým vynálezem. Jakousi součástí nacistické sexuální revoluce shora. Nesené myšlenkou osvobození těla árijcova, zatímco ostatní podřadná těla měla – a také končila – v plynu. Demokratickou Francii jednoduše sexuální revoluce teprve čekala a byla to revoluce nesená lidmi, a ne svévolně vládnoucí vrchností.
Podpora naháčů komunistickým východoněmeckým režimem navazovala svým způsobem na příbuznou nacistickou tradici. Sošná proletářská těla se zde osvobozovala, zatímco třídně nepřátelská zákonitě končila na smetišti dějin.
Sošnost to byla věru bizarní. Zejména při hře volejbalové. Pochopil jsem tehdy, pozoruje hráče volejbalu, proč má čeština prču ze slova „bimbas“ a proč se pošklebuje pojmu „svatý Bimbas“.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
