Končil jsem druhý ročník střední školy, když jsem se na prázdniny chystal na letní brigádu do Německé demokratické republiky, na vzdálenou Rujanu. Pracoval jsem zde celé prázdniny v konzervárně na ryby. Znalci poměrů mi před cestou důtklivě kladli na srdce, abych nezapomněl zajít na efkáká. Ta podivná zkratka ve mně budila představu něčeho nesmírně záhadného, a to i přesto, že poučenější ke zkratce ještě dodali německý pojem „strand“ – pláž. Kdyby bývali řekli, že jde o nuda pláž, určitě bych se byl těšil stejně úpěnlivě, jako jsem se těšil i tentokrát. 

Sám jsem se tam jít neodvážil. Až kamarád Zbyněk, který za mnou přijel, mě na nejbližší efkáká doslova vykopal. Šlo se tam dlouho. Nejprve jsme se museli prodrat několika plážemi s lidmi oblečenými. Potkávali jsme zde nádherné dívky, jednu za druhou, zatím však všechny v cudných plavkách. Už samo pomyšlení, že na efkáká budou též, jenže bez plavek, mě natolik – řečeno slovy Jiřího Voskovce – rozčílilo, že mi Zbyněk, chechtaje se, radil, abych si tam držel tašku.