Dělnické listy, jež ve Vídni vydávala českoslovanská sociální demokracie, k tomu 5. ledna 1915 dodaly, že podporou německý stát sleduje odstranění nezaměstnanosti ve stavebním průmyslu. Jakoby tehdy nezaměstnanost nelikvidovala válka. Denně lidé hynuli po stovkách, ne-li po tisících, a hle, říšský sněm má starost o to, aby měli dělníci kde bydlet.

Žádná velká sláva tohle malé bydlení nebylo. Vyrůstalo kolem rodících se fabrik. Domům se říkalo „Mietkaserne“ neboli činžovní kasárna. Na rodinu připadlo nanejvýš pětadvacet metrů obytné plochy. Jedna místnost s vchodem přímo z pavlače. Voda na chodbě. Záchod společný s několika sousedy.

Sám záchod musel být zdrojem mnoha neštěstí. A nejen toho, jež zmiňuje Josef Švejk, v souvislosti s jistým invalidou v Božetěchově ulici na Žižkově. Přišel ve válce o nohu a erár mu poštou zaslal medaili za chrabrost. Měl ji vystavit někde na důstojném místě. Tak ji pověsil na záchod; sdílel jej ale se sousedem. Soused nelenil a invalidu udal. Přišla komise zjistit míru přečinu. Medaili invalidovi odebrala a zabavila mu i protézu. Patřila rovněž eráru.