V zásadě s osmerem polemizovat nejde. Jedná se tu o zjevené pravdy ideologického obrazu světa. Sama formulace o sociálně tržním hospodářství, jehož se máme zřeknout, protože je podlamuje ekologická ideologie, tomu nasvědčuje. Postrádám v ní poznání historické zkušenosti, již učinili Evropané v první polovině 20. století a již zhmotnili do konceptu, jak říkal jeden z jeho duchovních otců Wilhelm Röpke, humanizovaného kapitalismu.

Uchovali nezbytnou míru konkurenční tržní ekonomiky a současně nalezli nástroj, jak tlumit sociální otázku a umožnit i těm nejslabším podílet se přijatelnou mírou na národním bohatství. Byla to totiž právě předválečnou liberální politikou neřešená sociální otázka, jíž se nakonec zmocnila hnutí, jako byl komunismus a nacismus, a mocensky ji zneužila.

Sociálně tržní hospodářství bylo jednoduše odpovědí poučených liberálů a křesťanských demokratů, jak ve společnosti uchovat sociální smír, udržovat potřebnou míru soudržnosti, oba faktory tak potřebné pro zachování demokracie a svobodného vývoje, a jak do budoucna nenahrávat jakýmkoli politickým populistům, sledujícím pouze uchvácení moci cestou sociální demagogie. Ve skutečnosti Václav Klaus tak zpochybňuje sociální model, který jak se ukázalo, je zatím jediný schopný dosáhnout trvalé udržitelnosti svobodného a demokratického rozvoje evropských společenství.