Po volebním fiasku, kdy zaslouženě získala pouhých 7,7 procent hlasů a jako pátá zůstala v opozičních lavicích, si na kongresu v Olomouci symbolicky v témže hotelu Clarion, v němž byla před 23 lety založena, zvolila nového předsedu, bývalého ministra školství prof. PhDr. Petra Fialu, Ph.D., LL.M., který do strany sice vstoupil až 7. listopadu 2013, ale dostal přesto nominace od 12 krajů, zatímco jeho soupeřka, lídr volební kampaně ODS Miroslava Němcová nezískala nominaci ani od svého vlastního obvodu. V tajné volbě se oba utkali s europoslancem Edvardem Kožušníkem, kterého na předsedu nominoval jeho domovský Liberecký kraj.

Delegáti dvoudenního kongresu zvolili i další členy vedení. O křeslo prvního místopředsedyusiloval dosavadní místopředseda a exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil a europoslanec Jan Zahradil.Zvítězil Jan Zahradil. O místa čtyř místopředsedů se utkali senátoři Miloš Vystrčil a Jaroslav Kubera, europoslanci Oldřich Vlasák a Evžen Tošenovský, místopředseda Jiří Pospíšil, starosta Líbeznic u Prahy a někdejší mluvčí vlády Martin Kupka, vysokoškolský pedagog Petr Sokol, Čechoital Alexander Bellu, olomoucký primátor Martin Novotný, bývalý pražský primátor Bohuslav Svoboda a starostka obce Obrnice na Mostecku Drahomíra Miklošová. Vítězi se staliEvžen Tošenovský, Martin Kupka, Miloš Vystrčil a Martin Novotný.

Toto jsou suchá fakta, která se člověk dozví okamžitě ze všech médií. Jiná věc je být na místě a vstřebávat atmosféru v kuloárech, protože jen tak si může člověk učinit představu o tom, zda tato změna ve vedení může ODS skutečně ještě povznést z propadliště dějin na postavení vlajkové lodi české pravice, jakou měla v době působení jejího zakladatele profesora Václava Klause. Proto jsem se rozjela v ponurém lednovém dni na vlastní oči přesvědčit, co se bude v Olomouci dít. A nyní se chci s Vámi podělit o to, jak na mne působila tamní atmosféra. Když jsem vystoupila z vlaku, z jehož oken jsem po celou cestu z Prahy neviděla nic kromě smutných siluet hnědých stromů podél trati v husté šedé mlze, moc optimizmu ve mně nebylo. To bude zřejmě symbolické pro dnešní den, šeď, mlžení a prázdnota, říkala jsem si v duchu. K mému milému překvapení, když jsem po vystoupení z vlaku přicházela k hotelu Clarion a uvažovala, kam nás novináře zavřou tentokrát, jsem při akreditaci zjistila, že mohu po mnoha letech jít do sálu fotit a hovořit, s kým chci, a to po celé dva dny. Že by se vracela opravdu do ODS ta dělná atmosféra, jaká bývala na kongresech za Václava Klause?

A opravdu. Místo toho, aby se hovory u kávy nesly lobováním, kdo má být kam zvolen, tedy o pozice, nyní tomu bylo naopak. Ten, kdo se o ně ucházel, byl považován za hrdinu, který chce straně pomoci dostat se z propadliště dějin opět na pozici vlajkové lodi české pravice, jakou měla v dobách, kdy v jejím čele stál profesor Klaus. Místo celodopoledních planých diskusí o hlasování, kolik minut se má vymezit na přestávku na kávu, během nichž si každý dal nejméně dvě, a podobných zdržovacích nesmyslů jen aby nedošlo na diskuse, tentokrát hned po zvucích státní hymny a úvodním projevu výkonného předsedy Martina Kuby následovaly nominační projevy a volby nového předsedy a jeho spolupracovníků.

Martin Kuba se ve svém projevu zamýšlel nad důvody, proč ODS tak pohořela ve volbách. Za hlavní chybu vidí, že ODS trvala na svých místech ve vládě i za cenu, že se zpronevěřila svému programu. A to nejen ve vládě Petra Nečase. Tyto chyby se začaly naopak podle Kuby kupit již od roku 2006, kdy tehdejší premiér Mirek Topolánek vzal do vlády Stranu zelených. Další velkou chybou bylo podle něho i vzdání se postu ministra financí v Nečasově vládě a kontrasignace prezidentské amnestie Petrem Nečasem. „Je nutné změnit klima ve straně, ale pouze nové tváře nejsou řešením. Nejdůležitější je mít mediálně srozumitelný program, který bude dlouhodobě fungovat," uzavřel Kuba a pokračoval:  „Přeji si, aby tento kongres byl startem nového období strany. Aby vrátil ODS tam, kam patří. Na čelo, být jedničkou mezi pravicovými stranami."