Kdo ostatně není? Všichni sbíráme zážitky a jen si to vždy neuvědomujeme. Nabokov sbíral motýly a fiktivní hrdina fascinujícího Fowlesova románu Sběratel... zase něco jiného. Můj přítel Josef Polák, autor Historie matematiky pro učitele (2016) a zcela nenahraditelného Přehledu středoškolské matematiky (některé z bezpočtu jeho vydání prošlo rukama i vám) sbírá dobré dobrodružné knihy.

Skládá je doma. Přál bych vám ty pestré komplety vidět, ba ohmatat si výtisky a povytáhnout je umně za hřbet. Často jde o značně cenné antikvy. Nechybí komplet děl Julia Verna, o kterémžto nejpřekládanějším Francouzi vyšla roku 2020 v českém překladu i nová monografie Závěť výstředníka.

Taky já mám, přiznejme, všechny verneovky, do kterých jsem se v dětství zamiloval, a chybí mi již jen tři svazky, které nakladatelství Návrat slibuje drahně let, aniž by je opravdu vyslalo na trh: Ilustrovaný zeměpis Francie, Ideální město a Verne na divadle.

Avšak na doktora Poláka nemám. Kompletuje i Alexandra Dumase a nosím při sobě dokonce seznam těch českých vydání dumasovek, jež postrádá. Oproti tomu dávno zkompletoval české výtisky z dílny Edgara Wallace.

Je jich taky požehnaně a popravdě soudím, že to nebudou jen skvosty. Edgar Wallace nicméně psát uměl, a to značně dobře, má specifický styl a kupříkladu jeho romány z afrického prostředí, ve kterých se opíral o vlastní zkušenosti, nemají v mých očích chybu.