Taky mám někoho raději a soukromě herce dokonce kastuji na sympaťáky a „monstra“; a sami nejspíš nepopřete, že vás některý komediant uchopil za pačesy a zaujal už jen tím, že se narodil na šťastné planetě, takže je sympatický a zamlouvá se takřka každému (Brad Pitt), zatímco jiný herec to štísko nemá, ale pokouší se aspoň co nejvýkonněji zpeněžit právě ono monstrum, které divákům připomíná (Donald Sutherland).

Máme, pravda, i oblast mezi podobnými extrémy, na jejíchž prériích se jednoduše neshodneme... Tak třeba Otto Šimánek, který jako první hrál pana Tau, býval nejen u batolat v kolonce sympaťák; nicméně jsem potkal i natolik podezíravé rodiče, že úplně vážně řešíli, zda i „tenhle Tau“ vlastně skrytě není monstrum.

Něco podobného zažil už strýček Jedlička, avšak ani on, ani Otto Šimánek podle mého názoru pražádnými netvory nejsou. A jasně! Jste-li teprve dítě, samozřejmě nemáte nikam chodit s cizími pány s buřinkou, to je jasné, avšak Tau, jak si ho vysnil Ota Hofman, je hrdina jednoznačně kladný a pouze skunkovi může připomínat například Normana Batese z Psycha. A kdepak! Otto Šimánek v žádném případě nebyl Anthony Perkins, alebrž sympaťák; i kdyby svébytný. A skvělý mim. S Tauem jej přitom potkalo obrovské štěstí.

Mezi dobráky ale samo sebou žádná jednička nikdy nebyl, ta místa už přece okupují jiní mazlíčci lidu: anebo snad znáte kohokoli, kdo by neměl rád Roberta De Niro? Já ne. A vidíte, přesto „začínal“ jako psychotický Taxikář. A když hraje Al Capona (v Nesmiřitelných) či psychopata v Mysu hrůzy, tak z něj - navzdory charismatu – čiší strach.

Anebo Christopher Walken. Ten sice nemá kredit Nirových výšin, ale minimálně dámy jej povětšinou rády mají. I sám ho uznávám, avšak automaticky řadím do kolonky monstrum. Viděl jsem ho totiž v Mrtvé zóně (podle bestselleru Stephena Kinga) a jistě, krásně létá v hudebním klipu (ZDE), jenže bych se ho bál. A stačí mi, když si vybavím, jak prázdní zásobník do onoho chlapa, jehož představuje Dennis Hopper (ZDE).