Zprvu jsem chtěl říct CHOZENÍ, uvědomil jsem si však, že ne každý může jít do „fachy“ pěšky; tak třeba já to mám deset kilometrů. V úterý jsem proto jel na kole a zleva, zprava přitom ve městě předjížděl kolony aut.

Uvnitř těch kolon hranatě vězely i nebohé trolejbusy MHD a řeknu vám, nebylo ani trošku snadné nesletět z bicyklu na kokos, když jsem směrem k oné silniční zácpě tak často strouhal mrkvičku!

Jak se totiž držet při strouhání mrkvičky řídítek? Nejde to! Kdyby šlo strouhat jen třeba levačkou, žádný problém, ale tady potřebujeme obě dvě ruce.

Dokonce i uvnitř svého Ferrari bych musel pustit volant, asi jako když telefonuji, avšak dosti žertů a zkrátka a dobře, ty KOLONY mě překvapily.

Ale jenom na chvíli. Vzápětí jsem si uvědomil, kolika lidem se nechtělo stát na nádraží či na zastávce v roušce, zatímco uvnitř oplechování tento hadřík oproti tomu nasazen mít nemusí.