Jsem zatvrzelým odpůrcem módních liberálních voluntarismů ve vzdělávání, mezi které „respektování chuti“ chodit do školy patří. Nejsem zastánce názorů považujících dítě za „klienta“, který „má právo“ si „vybírat“. Tvrdím, že stát se rezignací na dodržování řádu ve vzdělávání dopouští vážné chyby, jejíž obětí jsou v důsledku děti samy. Škola nemá být pokusnou laboratoří, kde je možné si pod pláštíkem údajné „kreativity“ dovolovat téměř vše. Důsledky těchto chyb nejsou vidět hned, ale až za deset patnáct let. A to už je na nápravu pozdě – pro děti i pro stát.

Něco k tomuto tématu – nepřekvapivě - přidá i konference, která začala v Egyptě.

Do tamního Šarm aš-Šajchu se „sjíždějí desetitisíce lidí“(!), kteří se budou tvářit (za peníze daňových poplatníků), že mudrují nad tím, jak zabránit tzv. globálnímu oteplování, hlavně ale budou hledat gigantické finanční zdroje jednak pro nenasytnou „envi-lobby“, jednak k uklidnění chudších zemí, na které bohatý Západ uvaluje nesmyslné a zničující zelené požadavky.