Projde-li Senátem (což se dá očekávat) a najde-li podporu u prezidenta Pavla (což je velmi pravděpodobné), některé změny nabydou platnosti již na začátku příštího školního roku, tedy letos v září.

Je snad už téměř zbytečné opakovat, že vše, co vychází z „produkce“ Bekova progresivistického ministerstva školství, je jenom zhoršováním už tak katastrofální úrovně českého vzdělávacího systému. To, že stát v průběhu času rezignoval na svoji ústavní povinnost garantovat všem žákům na základním stupni vzdělání kvalitní a rovný vzdělávací standard bez ohledu na sociální či rasové rozdíly dětí, musí vidět každý, kdo to vidět chce. A právě schválená sněmovní novela na tomto neblahém trendu nemění k lepšímu vůbec nic, zato do škol přibydou další psychologové, speciální a sociální pedagogové, „liberalizovat“ se bude povinná přítomnost žáků ve vyučování, po „dobrých zkušenostech z období covidu“ se prý osvědčila i „výuka on-line“ a proto jí bude ve výuce nabídnuto více prostoru, další impulzy dostává ideologické „vzdělávání“ v tématech multikulturalismu, environmentalismu či genderismu, podpoře se i nadále těší méně „biflování“, neboť „informace lze již snadno získat s pomocí umělé inteligence“ (!).  A tak dále, a tak dále.

Všechny tyto úpravy se čekaly, čekalo se i potvrzení o dalším „provzdušnění“ obsahu učiva (Bekův oblíbený výraz), ale že  si stát „umyje ruce“ i nad financováním nových učebnic a výukových prostředků, že nechá tuto povinnost na místních školních rozpočtech, a že dokonce svěří obecním a krajským samosprávám určovat a hradit platy nepedagogických pracovníků, to je skutečně už překročením prozatím myslitelného.

Český ústavní řád garantuje stav, ve kterém je „školní docházka povinná po dobu, kterou stanoví zákon, a vzdělání na základních školách je bezplatné“. Přehození povinnosti státu hradit platy uklízeček, administrativních pracovníků, kuchařek či školníků i výdajů na učebnice na obecní a krajské rozpočty může v důsledku dosud vždy respektovaný princip bezplatného vzdělání prolomit. Je totiž pravděpodobné, že ti, kteří obecní rozpočty sestavují a schvalují, mohou pro nedostatek peněz dojít k rozhodnutí, že rodiče budou část vzdělání svých dětí muset platit. Snad ne ještě přímo, ale vhodnou formu nebude nijak těžké najít.