S němým úžasem sleduji vládnutí Fialovy vlády České republice ze zahraničí. Přestože titulky českých novin hlásají, že „elektřina v Česku za pololetí zdražila nejvíc v celé EU“, „sociální služby mají od ledna zdražit“, „míříme do recese, bude nutné propouštět“, „HDP mezikvartálně klesnul“ nebo „drahé energie a vysoká inflace drtí spotřebitele i výrobce a poskytovatele služeb“, sledujeme producírování rozhodující části Fialovy vlády před kamerami a fotoaparáty v Kyjevě. Ne, Fialova vláda nedostala mandát vtáhnout nás do obtížně splnitelných závazků v zahraničí, tato vláda dostala mandát vládnout tady, v této zemi a provést její občany složitým obdobím. Vládnout ze zahraničí se však pro Fialovu vládu zdá stále snadnějším únikem před domácí realitou.

Andrej Babiš se rozhodnul kandidovat v nadcházejících prezidentských volbách. Nepochybně splní všechny zákonné náležitosti, které takové rozhodnutí podmiňují, a zařadí se do pelotonu uchazečů o post hlavy našeho státu. Proč ne. Není třeba se dál nad jeho rozhodnutím zamýšlet. Ovšem to, co člověka k zamyšlení vede, jsou reakce Babišova politického okolí, kterými jeho rozhodnutí hodnotí. Nad všemi, snad už tradičně, ční „mravokárně“ zvednutý prst premiéra Fialy: „To si tato země nezaslouží.“