Ničím takovým Petr Pavel není. Je jen postavou se spornou minulostí, jen stínem předcházejících tří prezidentů naší země, která, z pozice hlavy státu namísto pokusů o zklidňování, využila příležitosti a postavila se do čela těch, kteří před pár měsíci prohráli svobodné tajné parlamentní volby a se svojí porážkou se neumí vyrovnat. Není tak složité pochopit, že Petr Pavel „aktivizuje“ poražené, protože v oněch volbách byl poražen i on a především jeho „hradní“ zákulisí.

Bylo by směšné věřit organizátorům oněch „milionů chvilek pro demokracii“, kteří jsou ztělesněním všeho, jen ne demokracie, že „svolávat lidi na náměstí je vyjádřením jejich odporu proti vládě oligarchů, extrémistů a hulvátů“. Koho mají na mysli? Ukazují svými urážkami na lidi, kteří před pár měsíci volili jinak než „chvilkaři“? To je pro ně demokracie? Chtějí tím říci, že ona „svoloč“ (výraz na úrovni „bitcoinové ministryně“) nemá právo ve volbách vyjádřit svůj názor? Že takový názor nemá cenu? To je demokracie jejich střihu? A proč tomu velí prezident Pavel?

Kdo tady ohrožuje demokracii?

Vláda vzešlá ze svobodných voleb se v naší zemi pokouší vládnout sotva několik týdnů. Je ještě příliš brzy nazývat ji vládou extrémistů a hulvátů. Ještě toho za ní moc vidět není. Trpělivosti se ovšem těm, kteří volby prohráli, nedostává, ač smysl jejich snažení mi uniká. Čeho chtějí dosáhnout, pokud jejich krátkodechým cílem není pouze vykřičet svoji zlobu proti Babišovi, Turkovi a Macinkovi? Myslí si, že vláda, sotva pár týdnů v úřadech, podlehne tlaku ulice? Jak velká ta „jejich“ ulice vůbec je? A kdo ji v tom či onom městě či obci reprezentuje? S jakými cíli? Nebo si ona „náměstí“ myslí, že toto je způsob, jak si vymoci volby nové? A skutečně tyhle představy sdílí Petr Pavel, který se vědomě stal tváří protestů? Takovou demokracii bychom si měli přát?

Qui bono, ptám se opakovaně. Tedy komu to všechno slouží?