Kolkování rakousko-uherských bankovek na Slovensku se také tajně připravovalo v rámci ministerstva financí v Praze, nicméně v průběhu ledna 1919 si začal okruh „zasvěcených“ do příprav shromažďovat též údaje o slovenských peněžních ústavech, jež by se pod vedením hlavních státních komisariátů mohly chopit spoluorganizování akce. Stejně tak na základě kontaktů z doby ještě předválečné byly nominovány osoby, které měly garantovat hladký průběh kolkování na Slovensku.

Do současné doby se bohužel nedochovala příloha dopisu, která měla obsahovat jména čtyř významných slovenských finančních odborníků vhodných pro řízení kolkovací akce na Slovensku. Tyto doporučil ředitel bursovního oddělení Živnostenské banky Rudolf Pilát, jinak osobnost úzce zapojená do protirakouského odboje. Zůstalo známé pouze jediné, Dr. Ľudovít Medvecký, který v této době působil jako poradce pro finance úřadu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska. Nepochybně jeho význam při kolkování na Slovensku a zároveň i postavení ve slovenském peněžním systému byly důvodem, proč se v roce 1926 stal jako zástupce slovenských hospodářských kruhů kooptovaným členem bankovní rady Národní banky Československé. V této pozici působil až do roku 1930.

Dopis Ladislava Františka Dvořáka na Viléma Pospíšila z 30. 1. 1919