Známe je z vyprávění: „Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu,“ platilo údajně za minulého režimu. Krom toho, že my mladí asi nikdy nepochopíme schizofrenii, kterou ono heslo obsahuje (za socíku bylo líp, ale jen když se kradlo), nepochopíme ani fakt, že má být stále aktuální. ANO necílí na voliče, kteří by se utápěli v nostalgii na minulý režim, spíše se jedná o krátké duševní výlety do toho punku, kdy jim nějaký známý nebo rodinný příslušník schoval kvalitní maso pod pultem, popřípadě naladili rakouské rádio, aby si poslechli slušnou hudbu. Vystoupení Andreje Babiše, který za socíku cestoval do zahraniční a pravděpodobně se neměl špatně, mohlo vzbudit staré duchy. Andrej Babiš hájil mlžení okolo dotací na Čapí hnízdo snahou ochránit rodinu, konkrétně dvě své dcery a šváru. Babiš neudělal přeci nic špatného, jeho malé holčičky chtěly poníka, stáli společně ve frontě v zoo a on už ty jejich kecy nemohl poslouchat, protože neměl kam pláchnout. Dobrý taťka Andrej se rozhodl, že poník je pro máčky, a tak raději postaví luxusní resort, protože jak skromně občas připomene, je miliardář.