Nezaměstnanost v dubnu měla klesla na nová historická minima (3,2 %) a inflace lehce zrychlila k 1,9 %. Jádrová inflace (očištěná zejména o potraviny a pohonné hmoty), která odráží lépe inflační tlaky z domácí ekonomiky, může růst ještě o desetinku rychleji.

Česko tak definitivně patří do skupiny evropských ekonomik, které jsou takzvaně “napřed” - nezaměstnanost se delší dobu pohybuje na historických minimech a pomalu ale jistě to vidíme ve zrychlujících mzdách. V Itálii nebo ve Francii si zaměstnanci o podobném “luxusu” mohou nechat pouze zdát. I přesto zatím nevidíme v české ekonomice nijak extrémní inflační tlaky - inflace se spíše vrací ke svému normálu.Částečně to je důsledek tvrdších měnových podmínek - silnější koruny a vyšších úrokových sazeb. Ty ale nevysvětlují vše. A podobný paradox vidíme i v dalších vyspělých ekonomikách - klesající nezaměstnanost jako by měla jen velice mírný dopad na inflaci. Rozbila se snad Phillipsova křivka, podle které ekonomové vysvětlují negativní vztah mezi nezaměstnaností a inflací?

Ekonomové Banky pro mezinárodní platby (BIS) se snaží vysvětlit tento paradox “nefunkční” Phillipsovy křivky demografickými změnami. Podle nové studie (ZDE) má nárůst podílu lidí v produktivním věku na celkové populaci v posledních třiceti letech negativní dopady do inflační dynamiky. Jak ukazuje následující graf “mládnutí” globální populace (pokles Age dependency ratio) a pokles globální inflace spolu minimálně časově souvisí. A dává to v zásadě i věcně smysl – globálně mládnoucí populace vytváří větší konkurenci na trzích práce a současně více spoří, tj. připravuje se na to, že bude v budoucnu stárnout. To josu vše spíše inflační brzdy…