Na první pohled se není čemu divit - navrhovaný způsob získání kapitálu pro Bankii jde skutečně proti všem zásadám ECB a je s podivem, že Madrid dopředu svůj záměr s nikým nekonzultoval. Na druhou stranu vývoj v posledních týdnech jasně ukázal, že Španělé potřebují s úklidem v bankovním sektoru pomoci, ať už od ECB nebo ze záchranných fondů eurozóny (ESM).

Španělsko chtělo dolít do Bankie 19 mld. eur nového kapitálu, ale ne v hotovosti, nýbrž ve formě vládních dluhopisů v této hodnotě. Ty by Bankia mohla ihned vyměnit u ECB v repo-operacích za hotovost. Bylo by to elegantní řešení, ve kterém by si Španělská vláda půjčila na do-kapitalizaci Bankie, ale nemusela by jít s kůží na trh (tj. vydávat nové dluhopisy na primárním trhu) a peníze na záchranu by přímo poskytla ECB. Ta ale nemá dovoleno přímo financovat banky nebo státy a může skupovat vládní dluhopisy pouze na sekundárním trhu (s dluhem otestovaným tržní poptávkou na primárním trhu).Není proto divu, že se ECB do takového podniku nechce.

Madrid si ale za současné situace s rostoucími náklady na záchranu bankovního systému těžko sám poradí. Výnosy v okolí 6,5 % jsou příliš vysoké na to, aby si Španělsko mohlo na trzích říci o nových 20-100 mld. eur pro své banky (odhady nákladů dokapitalizace španělských bank mají velké rozpětí). Nové škrty v rozpočtu jsou zase při nezaměstnanosti blízké 25 % a reálnému meziročnímu propadu maloobchodu o 11 % politicky těžko únosné. V úvahu tak připadá klasická pomoc ze záchranných fondů (podobně jako v Portugalsku nebo Irsku). Ta by ale byla pro současnou španělskou vládu politickým fiaskem a premiér Rajoy ji zatím jednoznačně odmítá. Alternativou může být rozšíření pravomocí záchranného evropského fondu ESM. Ten by mohl (podobně jako kdysi americký TARP) přímo dolívat kapitál do problémových bank. Španělsko by se tím vyhnulo ponižující dohodě s MMF plné nových domácích úkolů. Současně by získalo kapitál pro své banky z kapes evropských daňových poplatníků a nezvýšilo by si vládní dluh.