Především v Řecku je situace kritická. Dvě hlavní politické strany (PASOK a Nová demokracie) pravděpodobně získaly pouze 33 % hlasů a nebudou mít v parlamentu potřebnou většinu (150 z celkových 300 mandátů). Zbylé politické strany odmítají nové úspory a to může být pro Řeky i Evropu velký problém. Řecko by do konce června mělo schválit dodatečné úspory v hodnotě 11 mld.€. Pokud se tak nestane, může pomoc z druhého záchranného balíku zamrznout a na stůl se vrátí riziko neřízené finanční nákazy. V nadcházejících týdnech pravděpodobně uvidíme sadu neúspěšných pokusů zformovat novou řeckou vládu - dvě hlavní politické strany nemají většinu, stejně jako opozice, která je navíc značně roztříštěná. Vše tak směřuje přes období vysoké politické nejistoty k novým volbám s nejistým výsledkem. To je pro Berlín, MMF i ECB (největší věřitelé Řecka) dost hororová situace...

 Ve srovnání s tím není vítězství diplomatického socialisty Francoise Hollanda, prosazujícího větší orientaci na růst a menší na úspory, ničím dramatickým. Hollandova orientace na konkurenceschopnost a růst je na první pohled správným a ušlechtilým cílem. Francie si teoreticky může dovolit snížit deficit pod 3 % HDP až v roce 2014 nebo 2015, pokud současně začne snižovat vysoké zdanění práce, zvyšovat věk pro odchod do důchodu, osekávat regulaci na železnici, v silniční přepravě či v energetice a především rozhýbávat trh práce, na kterém kvůli vysoké ochraně stávajících zaměstnanců nevznikají nová pracovní místa. Bohužel Francois Hollande se podle předvolebních výroků chce vydat opačným směrem a zakonzervovat francouzský model v jeho současných problémech. Zavedení výrazně vyšších daní pro bohaté (v extrémním případě až 75 %), snížení věku pro odchod do důchodu, zmrazení cen pohonných hmot nebo slib přijmout dvanáct tisíc nových učitelů a policistů, všechna tato opatření spíše posilují neduhy francouzské ekonomiky, která bude dál ztrácet svojí flexibilitu a konkurenceschopnost.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny